Země otevírá své poklady…každý den!

Jsem maminka dvou dětí. Mám to štěstí, že jsou oba vášnivými čtenáři, takže ležíme často v knížkách a celou dobu frčíme na pohádkové energii. A já tak denně odpovídám na zvídavé dotazy: „Mami, a existují ještě někde princezny? A to je ti draci fakt jedli? A proč my lidé nemáme kouzelnou moc?“ (Ale máme, Jasmínko, my lidé si ve svém životě dokážeme vytvořit cokoli si přejeme…).

Nedávno jsem seděla na zahradě pod stromem a vybavil se mi úryvek pohádky, už ji neznám celou a nevím, jestli si část pohádky nevymýšlím, ale ta hlavní myšlenka byla, že Země otevírá své poklady jeden den v roce, mám pocit, že kolem Velikonoc. Většinou to znamenalo, že se otevře nějaká skála a uvnitř ní je spousta drahokamů a jiných pokladů, které střeží nějaký skřítek.

A mě v tu chvíli, sedíc pod stromem, napadlo, že ve skutečnosti Země neotevírá své poklady jen jednou v roce, ale každý den!

Rozhlédla jsem se po zahradě a viděla jsem zlatavé květy pampelišek, cítila vůni rozkvetlých fialek, slyšela léčivý zpěv ptáků i příjemný bzukot včelek. Rukama jsem hladila trávu rostoucí kolem a měla jsem pocit, že mi někdo dlaně masíruje a vnímala jsem proudící živou energii všude kolem.
Říkala jsem si, že asi stárnu. Protože najednou se u mě objevila naprostá dětská radost při pohledu na rašící ředkvičky na záhonku. Jsem nadšená, že mám v ledničce skleničky s vlastnoručně dělaným pestem z medvědího česneku a při každém jídle tak děkuji Matce Zemi za tento krásný dar. Každé ráno si vyběhnu na zahradu a s vděčností si natrhám kopřivy, bršlici i jiný plevel na ranní smoothies, které dělá mému tělu moc dobře. Až tak dobře, že se cítím letošní jaro jako znovuzrozená. Do toho ještě běhám po zahradě s herbářem nebo Divokou kuchařkou od Matějků ze Síla pro život a s úžasem sleduji, že mi aktuálně na zahradě samo od sebe roste mnoho bylin, které léčí dýchací cesty či pomáhají odkašlávat (fialka, popenec, jitrocel, podběl apod.). Je to náhoda, že rostou zrovna teď?:)

Po odpoledni stráveném na zahradě sázením rostlin se cítím nádherně.

Říkám si, že to nebude tím, že stárnu. Že za to může nějaký hlubší, vnitřní proces. Proces, který probíhá ve stále více lidech. Možná si konečně začínáme uvědomovat, že Země otevírá své poklady každý den a začínáme si těchto darů víc všímat a vážit.