Články autora
Při naší druhé návštěvě pozemku jsme se seznámili s naším sousedem Olinem. Poté, co jsme mu řekli kdo jsme a kam jdeme, prohlásil: „Tak vy chcete bydlet tam nahoře? Tak to si na mě vemte telefonní číslo, mám traktor, když zapadnete, tak vás vytáhnu.“ Trochu jsem na toho sympaťáka zírala, protože jsem si vzpomněla na Romana. Asi ho znáte z našich...
Pamatuji si tu chvíli. Stojím pod jabloní, držím se jejího kmene, v šátku na mé hrudi spinká několikatýdenní dcerka, která svou dokonalostí a nevinností ze mě postupně dělá matku a ženu. Do jejího narození jsem byla víc v mužské energii, aniž bych si to uvědomovala. Milovala jsem svou práci, byla hrdá na to, že jsem nezávislá na nikom a na ničem. To vše se...
Dívám se na svého muže, se kterým společně kráčíme po cestě životem osmým rokem. Vidím kolem něj záři, cítím jeho vnitřní sílu a vnímám naše propojení. Chce se mi plakat dojetím, protože si uvědomuji, že jsme si den ode dne blíž. Kdysi za dob studií jsem si někde přečetla informaci, že zamilovanost trvá maximálně dva roky a poté se mnohé...
Stojí. Majestátně. Hrdě. Přestože už vlastně spí. Na větvích se mu pohupují poslední listy, většinu z nich už má ale nastlanou pod sebou. Je z toho pěkná peřinka, až mě láká se do ní zcela ponořit. Přiblížím se k jeho kmeni, několika hlubokými nádechy se nechávám prostoupit jeho esencí. Užívám si přítomnost a vzájemnou blízkost. Po chvilce cítím od nohou ohromné teplo....
Pomalu se stmívá. Venkovní počasí už hlásí blížící se podzim. Zima a vlhko lehce zalézá pod kabát. Já ale sedím vevnitř v chaloupce provoněné perníkem a bylinkami a sleduji tančící plameny ohně v krbu. Nejsem tu sama. Sedím v kruhu několika lidí. Po mé levici sedí můj milovaný muž Janek. Ten, díky kterému jsem nasedla do karavanu a byla ochotna v něm rok bydlet i s našimi...
Naše děti nechodí do školky. Teda – Jasmínka už má pět, a tak už v září má školkovou docházku povinnou. Doteď jsou ale obě děti s námi doma i na cestách. Dospěli jsme k rozhodnutí být s našimi dětmi co nejdýl i díky tomu, že z vývojového hlediska co rodič dá svým dětem ze sebe do jejich sedmi let, je nenahraditelné. Ale asi nejvíc ve...
Chladnější deštivé počasí mě ve vzpomínkách vrátilo do zimního prosince, který jsme měli možnost celý strávit na Permafarmě ve Veselici. Rok putování v karavanu jsme tak zakončili hýčkáním se ve velkých a hlavně krásných prostorách místního školícího centra, které v tomto vánočním měsíci bylo celé jen pro nás. Byl to celkem vtipný kontrast – z karavanu o celkové velikosti koupelny v běžném rodinném...
Jednu chvíli jsem se podívala do naší ledničky a úplně žasla. Našla jsem v ní domácí máslo, tvaroh, sýr a mléko, vše od úžasné paní bydlící v nedaleké vesničce. I když já osobně mléčné výrobky nejím, tak krásně všechno vonělo a bylo cítit opravdovostí, že jsem na to dostala i chuť. Pak jsem v lednici našla domácí sirup z rozmarýnu a šeříku, pesto z medvědího česneku, vše s láskou...
Občas se nás někdo zeptá, co to znamená žít lehce, případně i zapochybuje o tom, že my či lidé, o nichž jsme celý rok natáčeli, žijí lehce. A do jisté míry mají pravdu. Ono třeba nasadit na několik hektarů semínka, aby člověk měl v zimě co jíst, je celkem fuška. Nebo třeba přeházet takovou kupu hnoje a postupně ji dát do nově vznikajících...
V zimě se z nás stali obyvatelé Velké Lhoty, takže našimi nejbližšími známými sousedy jsou Šárka s Jožkou.Nejbližší znamená, že je máme asi dva kilometry “blízko”. Pěšky je to pěkná procházka, kterou už zvládají i naše děti. A protože ještě pořád sníme o tom, že jednou budeme mít svůj hektar a na něm akčně pěstovat vše možné i nemožné v souladu s přírodou, chodíme...
Lucie Sedlářová