Články autora
Jsme spolu už půl roku denodenně, 24 hodin, a ještě k tomu v malém prostoru velikosti tak koupelny v běžném moderním domě. Nemáme tedy nouzi o společnou blízkost, sdílení, fyzický kontakt (je prakticky nemožné jít na záchod a přitom po cestě někoho nepřeskočit či o něj nezavadit). Spíme vedle sebe po dvou, dva na horní posteli, dva na dolní posteli, která vznikne přeměnou jídelního stolu a křesel. Někdy...
Věříte na víly a jiné bytosti přírody? Pamatujete si ještě na kouzelné chvíle dětství, kdy jste měli pocit, že Vaše hračky v noci ožívají a nebo si v přírodě povídali se skřtíky? Já ano. A snažím se, aby si moje děti toto magické období předškolního věku užily naplno. Víly a skřítkové jsou součástí naší každodennosti. Snažím se tímto svým dětem předat poselství, aby...
Během naší cesty nejezdíme jen po rovince, často potkáváme křižovatky a nevyhýbáme se ani kopcům. Přesně tak i v životě, že?:) Asi největší kopec, se kterým jsme si zatím poradili, byl ten na Mojmírov – chaloupku na samotě u lesa na již zmiňovaném kopci. Ovšem náš karavan by sám neměl šanci na místo vyjet. Ale díky odvaze, nadšení a spolupráci dvou mužů, se mise...
Bydlení v karavanu nás donutilo přemýšlet o věcech, které bychom asi jinak až tolik neřešili. Třeba o vodě. V karavanu máme nádrž na 100 litrů vody, se kterou se snažíme vyjít co nejdýl. Protože když dojde, znamená to, že si ji musíme zase někde načerpat. A tak vodu považujeme za vzácnost, uvědomujeme si, že někdy prostě musí dojít. Teda – i v paneláku...
Máme za sebou dva měsíce putování karavanem za velmi zajímavými lidmi žijícími v souladu s přírodou. Představovala jsem si, že z každé návštěvy napíšu nějaký článek o tom, jak jsme se měli a co mi setkání přineslo. Jenže….to nějak nejde. Nenacházím ta správná slova. Dokonce i při setkání s přáteli se jim slovně snažím sdělit své zážitky a moc si přeju jim přiblížit, na jak kouzelnou...
Když jsme se stěhovali do karavanu, měla jsem dvě obavy. První byla, že budou děti nemocné, co potom s nimi v karavanu? Je začátek května, sedím s Jasmínkou u dětské doktorky, protože má už několik dní vysoké horečky. Slyším se, jak doktorce povídám, že nechápu, jaktože je nemocná teď v květnu, když byla celou zimu zdravá. A to byla velmi akční zima...
Je čtvrtek odpoledne, konec dubna, a my právě přistáváme s karavanem pod hradem Trosky, protože nás zaujalo tamní táboroviště. Stojí tu ještě jeden karavan a v něm důchodci z Nizozemska, tak si říkáme, že jsme na dobré frekvenci, neb naši noví sousedě vypadají, že si užívají života, jsou v klidu, hojnosti a nikam nespěchají. Stejně tak i my. Od našeho rozhodnutí vzdát se...
Sedím na záchodě v paneláku a čtu si už několikátou příručku moderní literatury o tom, že pokud člověk chce ve svém životě něčeho dosáhnout, je potřeba “vystoupit z komfortní zóny”. A já plně souhlasím a navíc si myslím, že je to úplně jednoduchá věc, hlavně pro mě – jsem přece děvčica z vesnice a navíc nejsem z cukru, takže mě nemůže jen tak něco rozhodit…...
Bydlení v paneláku. Pohoda. V zimě teplo ani nemusíš pro to nic udělat. Neustále teče teplá voda. Studená jakbysmet. Menší prostor se docela dobře uklízí. Jsi ve městě, V centru všeho dění. Obchody máš za rohem, stíháš být u všech akcí jako první:) Jenže…Když jsme se přestěhovali, měli jsme pocit, že se dusíme. Samozřejmostí moderních panelových domů je dokonalé zateplení....
Lucie Sedlářová