Soběstačnost a (nebo) spolupráce?

Jednu chvíli jsem se podívala do naší ledničky a úplně žasla. Našla jsem v ní domácí máslo, tvaroh, sýr a mléko, vše od úžasné paní bydlící v nedaleké vesničce. I když já osobně mléčné výrobky nejím, tak krásně všechno vonělo a bylo cítit opravdovostí, že jsem na to dostala i chuť. Pak jsem v lednici našla domácí sirup z rozmarýnu a šeříku, pesto z medvědího česneku, vše s láskou vyrobené od mojí maminky. Její pesta jsou tak dobrá, že se vlastně divím, že ji ještě nenapadlo se živit vyráběním takových lahůdek. Za několik dní si pojedeme k Romanovi pro jeho med, který je léčivý. Roman totiž svoje včelky hýčká s naprosto neuvěřitelnou láskou. Na svém pozemku jim vysadil tisce bylin kvetoucích jen pro ně.

Kvideček letos dostal speciální dort od Šárky – nádherný velký perník ve tvaru koně, udělaný z domácích vajec, výborného medu a doplněný domácími povidly. No, oblizovaly jsme se celá rodina.

Do toho mi na zahrádce začínají růst dýně a červená řepa ze semínek, které jsem dostala od Romana. Ten si je vypěstoval sám na svém prostoru lásky. Letošní jaro jsem mnohokrát viděla putující semínkovnu Ladivu, což znamená nádobu plnou semínek od spousty lidí, kteří je vypěstovali a mezi sebou si vyměňovali. Většinou to bylo spojené s nějakým přátelským setkáním a povídáním, kdy se všichni nadšeně jen tak mezi řečí hrabali v zásobě semínek a vybírali, co si letos na zahradu nasadí. A pak z části úrody zase vypěstují semínka a další jaro bude zase krásný prostor pro setkávání se:)

Když jsem si uvědomila, kolik darů máme v jedné chvíli doma, vyskočily mi v mé mysli dvě slova – soběstačnost a spolupráce.

Soběstačnost je pojem, který zná a používá více lidí. Pomalu všichni zjišťujeme, že když si vypěstujeme ovoce a zeleninu na vlastní zahradě, nějak nám to líp chutná, voní a je to pro naše těla i zdravější než běžná zelenina v obchodech. Ovšem soběstačnost je celkem fuška. Kdybyste si úplně všechno chtěli vypěstovat a vyrobit doma sami, celkem si máknete a myslím si, že většině lidí by to v konečném důsledku až takovou radost neudělalo. I když znám lidi, kteří se k té úplné soběstačnosti blíží a vypadají moc šťastně.

Já si ale uvědomila, že krásná a důležitá je spolupráce. Tady na Valašsku se s ní setkávám na každém kroku. Přijde mi, že kdybych tu zaklepala na dveře kteréhokoli domku, otevře mi člověk s dobrým a otevřeným srdcem. Místní lidé si často vzájemně pomáhají, vyměňují mezi sebou části úrody, semínka, zkušenosti. Mám takový hřejivý pocit na srdci, protože mi přijde, že lidstvo jde správným směrem, spolupráce a sdílení je krásný proces. A tak každý člověk na svém pozemku nemusí vypěstovat vše. Nemusí se trápit, že na jeho pozemku nerostou ořechy, ale může se radovat z toho, že každý rok se mu podaří vypěstovat tuny dýní a brambor, a tak má příležitost potkat se se sousedem žijícím o pár kilometrů dál, můžou spolu probrat radosti jejich života a u toho si vyměnit přebytky ze svých zahrádek. Není náhoda, že každý člověk je jiný, má jiné dary, dovednosti, zkušenosti. Stejně tak i každý kousek naší nádherné země je jiný. Bylo by krásné, kdyby každý člověk mohl v sobě objevit své jedinečné dary, dovolil si je rozvinout a přesně o ně by pak obohatil další lidi. 

Mám pocit, že tohle je cesta. Spolupráce lidí žijících “kousek” od sebe. A každý ke společnému dílu přispěje přesně tím, co mu dělá radost a co mu jde snadno a lehce. Pojďme radostně spolupracovat. Nemusíme ve svém životě zvládat a umět všechno, stačí, když tento svět obohatíme o to, co je naším darem, proč jsme sem přišli. A jestli je to dělání domácího másla, pěstování kadeřávků, psaní článků, šití oblečení nebo rozdávání úsměvů všem okolo, je úplně jedno. Je to prostě váš kousek, který tvoří důležitou část celkového obrazu.