Články autora

Lucie Sedlářová

12.5. 2020

Země otevírá své poklady…každý den!

Jsem maminka dvou dětí. Mám to štěstí, že jsou oba vášnivými čtenáři, takže ležíme často v knížkách a celou dobu frčíme na pohádkové energii. A já tak denně odpovídám na zvídavé dotazy: „Mami, a existují ještě někde princezny? A to je ti draci fakt jedli? A proč my lidé nemáme kouzelnou moc?“ (Ale máme, Jasmínko, my lidé si ve svém životě dokážeme vytvořit...

12.5. 2020

To rozdýcháš! aneb jak jsem po letech objevila lék na migrénu

Od patnácti let trpím na migrénu. Znamená to, že jsem každý měsíc 1-5 dní nepoužitelná k ničemu. Prostě mě bolí hlava. A to tak silně, že jsem mnoho nocí strávila v objetí se záchodem. Během studií mě podezřívali, že se na migrénu vymlouvám. Občas byla bolest hlavy tak silná, že jsem napůl vážně žádala své nejbližší, aby mi ji radši...

12.5. 2020

Rukama zabořená v hlíně

Naším zimním stanovištěm (a vypadá to, že i delším) se stala fara ve Velké Lhotě. Karavan máme zaparkovaný opodál a nebýt toho, co se teď děje ve světě, už by nás naše toulavé boty znovu lákaly do našeho motorového domu a na cesty. Teď ale jsme obrovsky šťastní a vděční, že máme krásné zázemi, kde je nám s dětmi dobře. Součástí...

12.5. 2020

Náš první zimní domov

Ještě koncem listopadu jsme nevěděli, kde budeme přes zimu. Do Španělska se nám přestalo chtít. Mám pocit, že jsme začali být hodně napojení na přírodu a přirozený cyklus roku, a tak se nám spíš než vyvíjet další aktivitu a jet za sluncem, chtělo spíš schoulit se do náruče Paní Zimy, nechat se zabalit do jejích peřin a slastně odpočívat a nabírat energii na další cesty. A naše...

12.5. 2020

Proč jsme neodjeli do Španělska

Slunce. Teplo. Moře. Naše děti letně oblečené běží po pláži. Všude je plno smíchu. Naše kůže se začíná zbarvovat dohněda i přesto, že slunce ani ve Španělsku v zimě tolik neopaluje. Po večerech romantika s mým mužem za svitu měsíce a šumění moře. Mám pocit, že tyto obrázky vyskočily v představách každému, komu jsme řekli, že na zimu jedeme do Španělska. Protože v tomto ročním období...

12.5. 2020

Žádný extrém, prosíím

Říjnové slunce už tolik nepálí, dny jsou kratší, ale přeci jen cítíme ještě semtam lehký závan léta. Každou druhou noc nás v karavanu navštěvuje pan Vítr. S údivem sleduji, jak tento živel je velmi akční a vůbec nezahálí. A to jsem o něm dřív, když jsem bydlela v paneláku, skoro nevěděla. A tak mám noc co noc možnost napojovat se na tento větrný...

12.5. 2020

VALAŠSKÉ NÁVRATY: Roman kope studnu aneb nikdy to nevzdávej

Sedíme v útulné chaloupce, popíjíme bylinkový čaj s výborným medem. Je to chvilka, co jsme dojedli polévku z hlívy, kterou má Roman “zasazenou” všudemožně i nemožně po prostoru svého pozemku. Naše děti jsou o fous klidnější než je u nich běžné, takže máme naději, že chaloupka bude stát i po naší návštěvě:) Obvyklou otázkou: “Jak se máš? Jak ses měl přes léto?” začíná...

12.5. 2020

VALAŠSKÉ NÁVRATY: Ladíme se u Romana

Na malou chvilku si představte svoje místo, kam se vždycky rádi navracíte v momentě, kdy potřebujete nabrat sílu do dalších dnů. Místo, které vás nabíjí příjemnou energií. Místo, na kterém vás to hřeje u srdíčka a vy máte pocit, že na světě je krásně, že všechno je dokonalé a vám se chce radostí tančit. Máte ho? Jak to tam vypadá? Slyšíte zvuky...

12.5. 2020

Pohádka o setkání spřízněných duší

Od jara do podzimu jsme cestovali karavanem a navštěvovali různé lidičky žijící v souladu s přírodou, v souladu se sebou, více či méně šmrnclé permakulturou. Navštívili jsme mnoho domácností, viděli spoustu krásných zahrad a hlavně jsme poznali nádhené obyvatele těchto přírodních zákoutí. Teď ve chvilce odpočinku a zastavení se trošku zamýšlím nad tím celým procesem. S velkou vděčností a tak trochu i údivem si uvědomuji,...

12.5. 2020

VALAŠSKÉ NÁVRATY: Síla bylin a lásky u Karvašů

Pomalu jedeme karavanem do kopce, ubývá domů a přibývá stromů. Tentokrát už nebloudíme, ale přesně víme, kam jedeme – ke Karvašům. Při první návštěvě u nich se část rozhovoru Jankovi “záhadně” nepodařilo natočit, a tak máme krásný důvod přijet znovu a vše si pěkně zopakovat. Moc se těším, protože Ivanku mám ráda. Přijde mi, že si s ní mám hodně o čem...