VALAŠSKÉ NÁVRATY: Roman kope studnu aneb nikdy to nevzdávej

Sedíme v útulné chaloupce, popíjíme bylinkový čaj s výborným medem. Je to chvilka, co jsme dojedli polévku z hlívy, kterou má Roman “zasazenou” všudemožně i nemožně po prostoru svého pozemku. Naše děti jsou o fous klidnější než je u nich běžné, takže máme naději, že chaloupka bude stát i po naší návštěvě:)

Obvyklou otázkou: “Jak se máš? Jak ses měl přes léto?” začíná neobvyklý rozhovor o pro mě mnoha životních poselstvích.
Roman se rozhodl vykopat studnu. Zdál se mu sen, ve kterém se mu ukázalo místo, které je pro studnu nejvhodnější. Nejdřív místo konzultoval s Jožkou a ten mu potvrdil, že na místě voda opravdu je a navíc je to i energeticky zajímavé místo. Ještě před samotným započetím kopání si pozval druhého odborníka na hledání pramenů a ten mu řekl, že na pozemku by kopal studnu jinde, že na tom místě bude voda tak v osmi metrech a že to není moc silný pramen. Pán byl velký odborník, který mnohým lidem našel tak silné prameny, že neměli problém s nimi zásobit i svoje bazény.

Ovšem Roman dal přednost místu, které se mu ukázalo ve snu a navíc souznil i s Jožkovým názorem, že studny by se právě na těch největších pramenech dělat neměly, protože to moc narušuje vodní toky a má to vliv na celkový koloběh vody. A tak kopal, původně s nadějí, že voda se ukáže v metru a půl. Ovšem voda nebyla ani ve čtyřech metrech a Roman začal mít pochybosti, jestli udělal správně. Už i okolí ho nepodporovalo v kopání. Jednu chvíli seděl ve své studni a prosil o nějaké znamení, jestli má pokračovat dál.

V tu chvíli se odněkud ozval zvláštní zvuk. A tak Roman pokračoval dál, vlastníma rukama si kopal studnu. Když jsme přijeli na návštěvu, byl v osmi metrech a voda se začala objevovat. A tak si s námi v teple chaloupky mohl shrnout celý proces, kterým během léta prošel. A já poslouchala s otevřenou pusou. Přišlo mi úžasné, že si někdo kope studnu sám v době, kdy jsou na to stroje a většina lidí se k tomu nedokope:)

Přišlo mi krásné jeho spojení s místem, na kterém žije až natolik, že si vykope studnu a celou dobu je ve spojení s hlínou a Matkou Zemí. Přišlo mi úžasné, že je se svým pozemkem natolik v souladu, že mu on sám prostřednictvím snu ukáže, kterou vodu mu chce dát. A Roman to plně respektuje, i když ho od toho někteří zrazují. Pro mě nádherné poselství tohoto příběhu je také to, že když jdeme za svým cílem a nevzdáme to, voda se objeví. I ta znamení, že jdeme po správné cestě na požádání uvidíme. A jak říkal Roman, že kdyby věděl na začátku, že ta voda je až v osmi metrech, tak neví, jestli by do toho šel. Ale když těch osm metrů vzniklo postupně, tak to celé ustál (vykopal). A to platí všeobecně. Nevíme, jaké překážky nás na cesě za naším cílem či snem potkají, ale přichází postupně a my máme sílu je zvládnout.

Komentáře