12.5. 2020
Od jara do podzimu jsme cestovali karavanem a navštěvovali různé lidičky žijící v souladu s přírodou, v souladu se sebou, více či méně šmrnclé permakulturou. Navštívili jsme mnoho domácností, viděli spoustu krásných zahrad a hlavně jsme poznali nádhené obyvatele těchto přírodních zákoutí. Teď ve chvilce odpočinku a zastavení se trošku zamýšlím nad tím celým procesem. S velkou vděčností a tak trochu i údivem si uvědomuji,...
12.5. 2020
Pomalu jedeme karavanem do kopce, ubývá domů a přibývá stromů. Tentokrát už nebloudíme, ale přesně víme, kam jedeme – ke Karvašům. Při první návštěvě u nich se část rozhovoru Jankovi “záhadně” nepodařilo natočit, a tak máme krásný důvod přijet znovu a vše si pěkně zopakovat. Moc se těším, protože Ivanku mám ráda. Přijde mi, že si s ní mám hodně o čem...
12.5. 2020
Můj milovaný muž Janek předtím, než se z něj stal otec, trávil veškerý svůj volný čas v lese. Pomalu a tiše kráčel přírodou kolem mnoha stromů a sem tam něco vyfotil. Šárka strávila sama v lese velkou část svého dětství. Několik setkání jsem si lámala hlavu nad tím, jaktože je Šárka tak úžasná bytost. Fascinovalo mě, jak přemýšlí a mluví a když...
12.5. 2020
Hluboký nádech a výdech je to první, co udělám, když vystoupím z karavanu a moje nohy přistanou na pevné zemi. Asi vteřinu se kochám pohledem na krásnou krajinu, když v tom se za mnou hrne ven Jasmínka: “Já to tu poznávám, tady bydlí Šárka,” vyjekne radostí. Ano, po krátkém putování krajinou Českou přistáváme znovu Moravě, na Valašsku, a přijde nám úplně přirozené, že naše první...
12.5. 2020
Setkání s Melanií a Štěpánem Matějkovými a jejich úžasnými dětmi ve mně znovu rozproudilo dávnou zkušenost, a tak se o ni chci s Vámi podělit.Před čtyřmi lety jsem byla maminkou tehdy skoro roční Jasmínky. Asi většina maminek mi dá zapravdu, že toto období je nádherné, ale taky náročné. Aspoň moje tělo hůř neslo kojení, takže jsem byla unavená, hodně jsem zhubla,...
12.5. 2020
My v karavanu víme, že…. …venku prší. Miluju chvíle, kdy kapky deště dopadají na kapotu našeho minidomova, zejména když je to v noci. Hudba deště mi úplně harmonizuje tělo. Navíc mi připomíná očistnou funkci vody, a tak si úplně snadno a spontánně představuji, jak kapky deště čistí celou moji bytost. Děkuji živlu vody. ….venku fouká vítr. Nikdy předtím mě nenapadlo,...
12.5. 2020
Většina rodin, ke kterým jsme jeli, nám zezačátku byla úplně neznámá. Mnohdy jsme ani nevěděli, jak vypadají, kolik mají dětí apod. Výjimkou byli Matějkovi. Většina milovníků zdravé kuchyně zná youtube videa této velmi sympatické rodinky, která se zaměřují na využití divokých bylin v kuchyni. Já osobně jsem objevila kouzlo kopřivy, popence či bršlice právě díky nim a na...
12.5. 2020
Na permafarmu Jagavu ve Veselici jsme původně přijeli jen tak na pět dní a nakonec tam strávili dva týdny (a nějaká část našeho “Já” je tam pořád:)) Malá víska s velkou farmou nás dostala i svou energií, která tam všude proudí. Jankovi se zde krásně tvořilo pracovně, já jsem byla jako v lázních – vrátila se mi krev do žil, radost...
12.5. 2020
Už jsme si z dělali srandu z toho, že se nemůžeme hnout z Valašska, které nám přirostlo k srdci tak, že to jednu chvíli vypadalo, že celá dokumentární série bude jen o lidech žijících mezi Valašským Meziříčím a Brumovem. Měla jsem pocit, že kdekoli v této oblasti zaklepeme na vrátka, otevře nám zajímavý človíček s otevřeným srdcem a ještě k tomu šmrnclý permakulturou. Ale přeci jen...
12.5. 2020
Ještě si dovolím jednu malou vsuvku z našeho městského krizového období. Mezi lidmi, kteří nám nabídli zázemí v době, kdy Janek pracoval na dokumentu o Larsi van de Goorovi, byli Dalibor a Iveta. Nežijí na samotě u lesa a ani se moc nezabývají permakulturou, i když malou zahrádku mají a z ní dokáží vytvořit výborné chuťovky do zimních zásob. Dalibor a Iveta jsou naši dlouholetí kamarádi, kteří...