Dalibor a Iveta

Ještě si dovolím jednu malou vsuvku z našeho městského krizového období. Mezi lidmi, kteří nám nabídli zázemí v době, kdy Janek pracoval na dokumentu o Larsi van de Goorovi, byli Dalibor a Iveta. Nežijí na samotě u lesa a ani se moc nezabývají permakulturou, i když malou zahrádku mají a z ní dokáží vytvořit výborné chuťovky do zimních zásob. Dalibor a Iveta jsou naši dlouholetí kamarádi, kteří byli u toho, když jsme se s Jankem dávali dohromady. A odsvědčili nám i naši svatbu. Byla jsem moc šťastná, že naši svatební svědkové mají mezi sebou moc krásný manželský vztah prověřený léty a celkem náročným životním obdobím. Vnímala jsem to jako symbol našeho manželství. Že to dokážeme taky:)

Ale proč jsem se rozhodla o nich napsat…
Dalibor s Ivetou jsou pěstouni na přechodnou dobu. Znamená to, že dostanou do péče třeba miminko z porodnice, o něhož se jeho maminka nemůže či nechce starat. A tak si ho vezmou přibližně na rok domů oni, starají se o něj láskyplně, naplňují mu jeho potřeby a v tomto období, které je moc důležité pro každý nový život, mu vytváří pocit bezpečí. Mnohokrát jsem měla možnost je s jejich “půjčeným” miminkem vidět a mnohokrát mě dojalo, kolik opravdové lásky mu jsou schopni dát. Mezitím úředníci hledají pro miminko- ale klidně i starší dítě – nový vhodný domov. Většinou se ostatní lidi diví, že to můžou dělat, že to musí být hodně náročné i proto, že pak děťátko dávají dál, do dlouhodobé pěstounské péče a nebo někomu z širšího okruhu původní rodiny, kdo projeví zájem a je vhodným kandidátem se o dítě dlouhodobě starat.

Mám pocit, že Dalibor a Iveta si dovolili v tomto životě objevit a rozvinout dary, které jim byly dány. Každý člověk je dobrý na něco jiného, každý je tu z jiného důvodu. Ne všichni by byli schopní dělat pěstouny na přechodnou dobu. Ale tito dva manželé toho nejen schopni jsou, ale i to dělají – radostně a láskyplně. I my jsme se v jejich hřejivé atmosféře domova cítili přijatí a opečovávaní.

Když přemýšlím nad všemi lidmi, které jsme v rámci svého permakulturního putování navštívili, každý z nich zná své dary a dovolil si je dělat. A v tom je právě ta síla. Protože pomocí těchto darů jsou prospěšní i jiným lidem.

Šárka dělá nádherné perníčky, mám pocit, že z nich vyzařuje léčivá energie.
Jožka pomáhá lidem stavět slaměné domy, hliněné omítky, objevovat vodní prameny a kopat studny a mnoho dalšího.

Ivanka s Kacem pěstují byliny a vytvářejí z nich léčivé mastičky, výborné sirupy a další přírodní věci, do toho ukazují lidem ve svém obchodě, že lze fungovat bezobalově.

Tonička pomáhá ženám vzpomenout si, kým jsou a kde je jejich síla.
Kuba ukazuje lidem, že vytvořit se dá cokoli a do toho pracuje s dětmi na táborech.

Jana se zabývá ajurvédou a učí lidi, co může jejich tělu dělat dobře a co nikoli.

Roman má včelky a jeho med není med, ale medicína. Uzdravuje.
Ondra svým zpěvem a hrou na různé nástroje rozradostňuje lidi.
Tomáš vytvořil firmu, díky které můžou spousty lidí jíst opravdu zdravé ovoce a zeleninu.

Štěpán s Melanie ukázali mnohým lidem sílu divokých bylin. Já jsem se díky jejich zeleným smoothies dala velmi rychle do pořádku po prvním porodu. A mé tělo doteď jásá nad objevením kopřivy:)

Světluška toho dělá hodně – od pořádání přednášek pro ženy s např.poporodní tématikou, pečuje o ženy v šestinedělí, šije lněné a konopné oblečení a mnoho dalšího.

A co vy – už jste objevily své dary? A dovolíte si je rozvíjet a věnovat se jim?
P.S. Na přiloženém obrázku jsou Dalibor a Iveta tak, jak je namalovala Jasmínka:)))