Během návštěv po různých hektarových zahrádkách a povídání si s lidmi, kteří na nich s láskou pěstují rostliny, mi přišla do rukou kniha od Coelha: Brida, otevřela jsem ji a hned na první stránce na mě vykouklo toto a dávalo mi to úplně smysl, tak se chci podělit i s vámi:
V jednom anonymním textu Tradice se praví, že každý člověk může během své existence zaujmout jeden ze dvou postojů: stavět, nebo pěstovat. Stavitelům mohou jejich úkony trvat celé roky, ale jednoho dne své dílo dokončí. Tehdy se zastaví a zůstávají omezeni vlastními zdmi. Život ztrácí smysl, když končí stavba.
Jsou tu však také pěstitelé. Musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy zahrada nikdy nepřestává růst. A současně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění mu také život ve velké dobrodružství.
Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země.
Paulo Coelho, Brida