Rukama zabořená v hlíně

Naším zimním stanovištěm (a vypadá to, že i delším) se stala fara ve Velké Lhotě. Karavan máme zaparkovaný opodál a nebýt toho, co se teď děje ve světě, už by nás naše toulavé boty znovu lákaly do našeho motorového domu a na cesty.

Teď ale jsme obrovsky šťastní a vděční, že máme krásné zázemi, kde je nám s dětmi dobře. Součástí domu je i malá zahrádka, takže s dětmi můžeme vyběhnout ven načerpat energii slunce a čerstvého vzduchu. Bez roušek a omezení.

Jeden podvečer jsem si chvíli před západem slunce vyšla sama na zahrádku. Po hlubokém nádechu a výdechu se mým tělem rozproudila životadárná energie. Další mé kroky směřovaly k záhonu. Zatím není ničím osázen, a tak jsem si dovolila do něj zabořit ruky. Měla jsem obrovskou potřebu se prostě jen tak hrabat v hlíně. Nějakou dobu jsem bez myšlenek prosívala hlínu skrze moje prsty. V tom jsem ucítila, jak mi to dělá dobře. Mému tělu, mým pocitům, mé mysli, mojí duši. Cítila jsem, jakoby mi Matka Zem posílala konejšivou a léčivou energii, která mě zcela naplnila a pak skrze mě proudila i dál do prostoru. V tom mi to došlo. Toto je ono.

Světem se šíří nemoc, se kterou si lidé moc nevědí rady a bojí se jí. Ale když jsem ucítila sílu a energii Matky Země, přišlo mi, že se nemusíme bát. Že je tu pro nás. Velká zásobárna léčivé a láskyplné náruče. Naše MATKA. Zem. Mám pocit, že lidé, kteří se pravidelně na svých zahrádkách hrabou v hlíně, jsou v bezpečí. Dostávají totiž to nejlepší antivirotikum na světě.

Možná my lidé potřebujeme velký kopanec, aby nás to nasměrovalo zpátky k přírodě, zemi, vzduchu, vodě, rostlinám, stromům. Abychom znovu objevili jejich sílu, krásu a poselství. Vnímám to jako velkou příležitot pro nás pro všechny. Zamyslet se, zastavit a něco změnit.

Celý minulý rok jsme putovali karavanem po lidech žijících v souladu s přírodou. Lidech napojených na Matku Zem. Jsou to krásní lidé, kteří mě mnohému naučili. Moc ráda se s nimi setkávám a učím se dál. I díky nim víc vnímám přírodu kolem sebe, i “přírodu” uvnitř sebe.

My to prostě zvládneme. Krásně. Ladně. Radostně.

Kostelní hodiny odbily 18.hodinu a chvíli poté jsem vstala od záhonu a začala zpívat píseň od Žiarislava: “Chvála Ti, velká MATKA ZEM….”