To rozdýcháš! aneb jak jsem po letech objevila lék na migrénu

Od patnácti let trpím na migrénu. Znamená to, že jsem každý měsíc 1-5 dní nepoužitelná k ničemu. Prostě mě bolí hlava. A to tak silně, že jsem mnoho nocí strávila v objetí se záchodem. Během studií mě podezřívali, že se na migrénu vymlouvám. Občas byla bolest hlavy tak silná, že jsem napůl vážně žádala své nejbližší, aby mi ji radši odřezali. Postupem času jsem přestala být hrdinkou a začala brát prášky na bolest. Zezačátku pomáhaly stoprocentně. Ale tělo si pomalu zvykalo a bylo potřeba měnit značky, počet, tvary a barvy léků. Zázračné bylo těhotenství, kdy jsem žádný prášek nevzala. Díky hormonům a zamilovanosti jsem to vždycky nějak ustála.

Tuto zimu, začátkem prosince, jsem měla migrénu asi deset, čtrnáct dní v kuse. Kdo nikdy nezažil silnou bolest hlavy, si asi nedokáže představit, jak jsem po těch deseti dnech vypadala. Psychicky, fyzicky na dně. Plná prášků, které už ani nezabíraly. Už jsem cítila, jak tělo říká Dost! a dostávala jsem od něj signály, že jestli si vezmu ještě jeden prášek, už to to tělo nedá a opravdu se na mě naštve. V tomto stavu jsem si vzpomněla na knihu Dívka s havraními křídly od Terezy Kramerové Vědomý život = vědomá mysl, kde autorka popisuje metodu vydechování bolesti. Hluboký nádech a ještě snad hlubší výdech, se kterým bolest posíláš pryč z těla, dolů do země. Terka tam psala, že někdy musí bolest vydechovat i deset minut. Tak jsem se sbalila do klidu, samoty a postele a dýchala. Nic jiného mi už totiž nezbývalo. Dýchala jsem i přesto, že jsem měla pocit, že na to nemám sílu. Ale někde se ve mně vzala. Z hlubin mého nitra mi přišla na pomoc. A ono to zabralo. Poprvé v životě mě přešla migréna jen pomocí dechu. Ucítila jsem najednou sílu svého těla, jeho léčivou moc. Šťastně jsem se vypotácela z postele Jankovi povědět o tom, co jsem dokázala. Udiveně se na mě díval s tím, že si myslel, že už spím, dýchala jsem asi dvě hodiny v kuse!

Bolest hlavy už se další den neobjevila, naopak v mém těle začala proudit velmi zajímavá a silná energie. Je to krásný pocit vnímat, že to dokážete, sami, bez chemie, která ničí Vaše tělo.

Rozdýchání migrény se mi od té doby někdy podařilo, někdy ale bohužel ne. Vyvrcholením všeho byla bolest hlavy, když jsme byli s dětmi u mojí maminky „na prázdninách“. Migréna mi začala navečer a myslela jsem si, že si s ní poradím. V jedenáct večer jsem budila moji mamku s tím, jestli mi dá nějaký prášek, ať se dožiju rána. Ovšem moje drahá maminka, žádné prášky nevede a ani nepoužívá. „A to nemáš opravdu doma žádný?“ divila jsem se. Ne, opravdu ne. Chvíli jsem ji zkoušela přemluvit, aby se v noci vloupala k mojí babičce do domu, protože ta určitě doma nějaký takový všelék má. Ovšem nedala se k tomu ukecat. Ta noc pro mě byla ale důležitá. Zkusit si po letech prožít opravdu silnou bolest s vědomím, že na blízku není obvyklá chemická záchrana. Byl to další potřebný kousek puzzle do celkového obrazu, že takto to už opravdu dál nejde.

Když si něco opravdu přejete, silně po tom toužíte a víte, že Vaše tělo i duše už jsou nachystány, odpověď přijde. A přišla i mně. Na kurzu vědomé tvorby od Jardy Svobody jsem dostala poslední klíč potřebný k otevření svého dechu. A tou je má mysl. Málokdy jsem totiž vydržela dýchat dostatečně dlouho. Moje mysl, které se nelíbilo, že dělám něco jinak, tak jak to nezná, začala vždy po pár nádeších protestovat. Hlavou se mi vždycky honily myšlenky: “ Už si odpočiň, to přece není normální tak dýchat. Neblázni, ať si nějak neublížíš. Už na to nemáš sílu, chvilku nedýchej.“
A já vždy poslechla a dýchat přestala.

Teď už vím, že ji nemám poslouchat. Že potřebuju dýchat a hlavně vydechovat dostatečně dlouho a intenzivně do chvíle, kdy hlava nepřestane bolet úplně. Ve chvíli, kdy se dech sám od sebe zpomalí, prohloubí a uvolní, musím dýchat dál, protože přesně v tu chvíli začíná léčení.
Vím, že dechem se dá vyléčit spousta tělesných neduhů. Pocítila jsem, jak obrovskou sílu má lidské tělo. Věřím, že pokud mu dáme tu šanci, poradí si s čímkoli. Náš dech. Jak obyčejná „věc“ to je. Je nám k dispozici od narození a je s námi v každé chvíli našeho života. A je jen na nás, jestli tohoto nenápadného a mocného léčitele do svého života pustíme a nebo ho budeme dál opomíjet….