Máme za sebou dva měsíce putování karavanem za velmi zajímavými lidmi žijícími v souladu s přírodou. Představovala jsem si, že z každé návštěvy napíšu nějaký článek o tom, jak jsme se měli a co mi setkání přineslo. Jenže….to nějak nejde. Nenacházím ta správná slova. Dokonce i při setkání s přáteli se jim slovně snažím sdělit své zážitky a moc si přeju jim přiblížit, na jak kouzelnou a obohacující cestu jsme se s dětmi a mým milovaným mužem vydali. Jenže ze mě vždycky vypadně tak maximálně, že jsme se měli dobře. Potkali jsme úžasné lidi, mnohdy spřízněné duše, přátele, ke kterým se máme v plánu vracet. Ale…prostě se mi nedaří popsat slovy, co přesně na nich bylo tak úžasné, čím jsou tyto bytosti nádherné. Mám pocit, že slova, která jsem se za svůj třicetiletý život naučila, nestačí. Když jsem sledovala, jak Janek upravuje rozhovory a videa, uvědomila jsem si jedno. Že jsme zatím navštívili páry. Manžele, partnery, kteří spolu tráví mnohdy víc času, než je běžné. Páry, které spolu tvoří. A v jejich přítomnosti z nich cítíte vzájemnou lásku. Obrovskou vděčnost jeden za druhého. Vzájemnou souhru, hravost, toleranci. Jsou si navzájem velmi podnětní a spolu tvoří. A tohle zjištění mě dostalo. V dnešní době, kdy z novin a televize člověk nabyde dojmu, že se snad každé manželství musí rozvést, natrefíte na hodně párů, které jsou prostě do sebe zamilované i po mnoha společných letech.
Odpovědí je láska Vzpomněla jsem si na svou dávnou kamarádku, která v době, kdy jsme se spolu hodně vídaly, řešila krizi s manželem. Tenkrát se mě jako čerstvě vystudované psycholožky ptala, jaktože mají s mužem krizi zrovna teď, když mají konečně svůj vysněný dům a kouzelné děti. Mají vše, co si kdy přáli mít. A já jsem jako “veleodbornice” na dané téma podotkla, že krize nastává právě v tento okamžik. Kdy dosáhnou všeho, co chtěli. Dosáhnou cíle, se kterým vstupovali do manželství. A pak jsem někde (tipla bych to na Anastazii od Megreho) četla, že ano, že z “běžného” manželství se láska může vytrácet. Ale z manželství, kde muž a žena spolu tvoří napojeni na přírodu, tak u nich láska sílí. Příroda je podnětná čarodějka a nedá člověku jen tak ustrnout. A opravdu, to co bylo u všech našich dosavadních hostitelů stejné byla…láska. A úplně to zahřálo na srdci i mě. Moc bych přála všem lidem, aby našli svou druhou polovinu a mohli spolu tvořit. Podle mě je to to nejkrásnější, co v životě můžeme zažít. Opravdovou, hlubokou lásku, která nás rozvíjí, posouvá dál, společné tvoření. Je to síla.