Tonička s Honzou si prostor pro svůj rodový statek vytvořili krásně, dostali jej darem od Jožky, tehdy vlastně pro ně neznámého člověka. A tak se z Brna stěhovali na valaškou samotu, bez elektřiny a s nádherným vodním pramenem. My jsme je navštívili, když za sebou měli první rok bydlení na tomto krásném, civilizací téměř nepolíbeném místě.Až nahoru se tentokrát náš karavan neměl šanci dostat,...
Během návštěv po různých hektarových zahrádkách a povídání si s lidmi, kteří na nich s láskou pěstují rostliny, mi přišla do rukou kniha od Coelha: Brida, otevřela jsem ji a hned na první stránce na mě vykouklo toto a dávalo mi to úplně smysl, tak se chci podělit i s vámi: V jednom anonymním textu Tradice se praví, že každý člověk může během své existence zaujmout...
A jsme zase na cestách. Tentokrát ale ne tak vyladění jako obvykle. Já vlastně ani nevím proč, ale jsem totálně rozhozená. Ječím na děti, chce se mi rodičovství pověsit na hřebík, začíná mě bolet hlava…Občas mi to Žít lehce prostě nejde. A v tomto naladění přijíždíme k Romanovi. Roman je muž, který se ve svých cca 27 letech rozhodl žít v přírodě...
V malé, ale velmi sympatické vísce zvané Růžďka bydlí i jeden velmi šikovný muž se svou rodinkou. Jmenuje se Jakub a je to opravdu talentovaný všeuměl – cokoli potřebuje, většinou si sám dokáže vyrobit. Seznámili jsme se s ním, když u sebe doma pořádal zahradní slavnost pro své blízké, známé a sousedy a nás – úplně neznámou rodinku:) Po seznámení a následných několika...
Život v karavanu má své plusy a mínusy. A já bych dnes ráda s vámi sdílela nějaké ty mínusy. Zatímco Janek je většinou mužů poplácáván přátelsky po zádech a spiklenecky mu říkají, že je to jejich sen mít karavan a že si ho splní v důchodu, já to mám v ženském světě o trochu složitější. Většinou odpovídám na dotazy: “A kde tam vlastně spíte? To se...
Toužebně jste o něčem snili, úplně jste to viděli ve svých představách a pak se to splnilo? A nebo máte nějaký svůj sen, který teprve čeká na to, až se stane součástí vašeho života? Já ano. Vím úplně přesně, že chci mít minimálně hektar pozemku a na něm menší, ale moooc nádherný domek. Mnohokrát už jsem ho kreslila ve svých představách i na...
Jsme spolu už půl roku denodenně, 24 hodin, a ještě k tomu v malém prostoru velikosti tak koupelny v běžném moderním domě. Nemáme tedy nouzi o společnou blízkost, sdílení, fyzický kontakt (je prakticky nemožné jít na záchod a přitom po cestě někoho nepřeskočit či o něj nezavadit). Spíme vedle sebe po dvou, dva na horní posteli, dva na dolní posteli, která vznikne přeměnou jídelního stolu a křesel. Někdy...
Věříte na víly a jiné bytosti přírody? Pamatujete si ještě na kouzelné chvíle dětství, kdy jste měli pocit, že Vaše hračky v noci ožívají a nebo si v přírodě povídali se skřtíky? Já ano. A snažím se, aby si moje děti toto magické období předškolního věku užily naplno. Víly a skřítkové jsou součástí naší každodennosti. Snažím se tímto svým dětem předat poselství, aby...
Během naší cesty nejezdíme jen po rovince, často potkáváme křižovatky a nevyhýbáme se ani kopcům. Přesně tak i v životě, že?:) Asi největší kopec, se kterým jsme si zatím poradili, byl ten na Mojmírov – chaloupku na samotě u lesa na již zmiňovaném kopci. Ovšem náš karavan by sám neměl šanci na místo vyjet. Ale díky odvaze, nadšení a spolupráci dvou mužů, se mise...
Bydlení v karavanu nás donutilo přemýšlet o věcech, které bychom asi jinak až tolik neřešili. Třeba o vodě. V karavanu máme nádrž na 100 litrů vody, se kterou se snažíme vyjít co nejdýl. Protože když dojde, znamená to, že si ji musíme zase někde načerpat. A tak vodu považujeme za vzácnost, uvědomujeme si, že někdy prostě musí dojít. Teda – i v paneláku...
Lucie Sedlářová