Co pro nás znamená Žít lehce

Občas se nás někdo zeptá, co to znamená žít lehce, případně i zapochybuje o tom, že my či lidé, o nichž jsme celý rok natáčeli, žijí lehce. A do jisté míry mají pravdu. Ono třeba nasadit na několik hektarů semínka, aby člověk měl v zimě co jíst, je celkem fuška. Nebo třeba přeházet takovou kupu hnoje a postupně ji dát do nově vznikajících záhonů, je celkem dřina. A nebo vykopat si studnu vlastníma rukama do hloubky 10 metrů v době, kdy na to jsou stroje, je pro mnohé nepochopitelmé rozhodnutí. A nebo si vědomě zvolit, že chci žít už na svém pozemku v souladu s přírodou a nečekat na to, až tam postavím zateplený dům, ale jít do toho rovnou a pak strávit valašskou zimu v nezateplené chatě bez elektřiny a s vodou jen ve studánce – no, to je krok tak pro odvážné. Nebo zbavit se spousty věcí, naložit děti do karavanu a rok s nimi bydlet na cestě – to je tak jen pro blázny:) 

S názvem Žít lehce přišel Janek v době, kdy jsme se stěhovali z paneláku. Ač jsme byli dva roky po vyhoření domu a vlastně za tu dobu ani neměli moc věcí, které jsou běžné v mnoha domácnostech, stejně jsme jich měli nějak moc. Do karavanu se opravdu vejdou jen velmi důležité věci, a tak jsme při vyklízení bytu zjistili, že hromadu věcí nemáme kam dát. Postupně jsme se jich zbavili a cítili se tak nějak lehčeji, název Žít lehce nám k tomu seděl nejvíc. Strávili jsme s dětmi rok v karavanu a navštěvovali lidi žijící v souladu s přírodou. A na cestě sousloví “Žít lehce” dostalo nový náboj.  

Postupně jsme se seznamovali s lidmi, kteří většinu svého života “jsou”. Nepotřebují mít mnoho věcí, nejnovější automobil, velký dům, drahé počítače, spoustu knih, oblečení, většinou nemají hypotéky. Jejich práce není o tom, že musí někde 8 hodin denně být a pracovat pro někoho. Když pracují, je to většinou tvořivá činnost, která je baví a naplňuje a nemusí jí trávit obvyklých 40 hodin týdně. Během svého běžného dne mají prostor proto jen sedět pod rozkvetlou hruškou a poslouchat zpěv ptáčků. Popíjet v klidu kávu a kochat se zelení okolo. Nabíjet se energií přírody. K tomuto “stavu bytí” vedou dvě cesty. Jedna z nich je zvolit si tzv. dobrovolnou skromnost. Jako třeba že vyhodíš ledničku a mražák a nepotřebuješ tolik elektřiny. Nebo třeba že jíš jen to, co Ti ten rok vyroste na zahradě. Když třeba neurodí jablka, tak nejdeš do obchodu a nekoupíš si několik bedýnek, ale místo toho jíš hrušky, dýně, brambory, mrkev, cibuli apod., kterých se Ti letos urodilo mnoho. Jezdíš starým autem a nepotřebuješ mít to nové velké, co má soused. No, sousedi jsou většinou tak vzdálení, že tě vlastně ani neinspirují takovými nákupy. Místo v obchodním domě tráví tvé děti čas v přírodě, jezdí na koni a učí se poznávat různé byliny. Pak je ještě jedna cesta – prostě si ve svém životě vytvoříš hojnost všeho, vy myslíš a vytvoříš něco, co Ti vydělá tolik peněz, že už nepotřebuješ chodit do práce každý den, ale třeba pracovat jen jednou týdně. Otevřít se hojnosti. A ta pak přichází, ať už si zvolíš jakoukoli cestu k “bytí”. Za ten rok jsem začala mít pocit, že hojnost přichází spíš právě k lidem, kteří tráví čas v přírodě na svém pozemku a jsou v klidu. V tu chvíli je hojnost všude kolem nich a právě díky tomu jim ji zákon přitažlivosti přitáhne ještě víc. Lidé, kteří chodí do práce, která je nebaví a přemýšlí nad tím, že nemají dostatek peněz, pak k hojnosti mají celkem náročnou cestu. 

Mám pocit, že je potřeba, aby si víc a víc lidí dovolilo být ve stavu “být” místo “mít”. Teď byla dlouhá éra toho, kdy jsme všechno potřebovali vlastnit a mít to nejnovější a nejlepší, což nás trochu dovedlo do pasti. Na základě toho dostala víc zabírat naše Matička Země, kvůli touze po bazénu na své zahradě jsme plýtvali vodou apod. Kvůli touze mít nejnovější mobil a být neustále ve spojení, na wifi, dostává zabrat nejen příroda, ale i naše lidská těla.

Tak pojďme si ten život trochu užít. Užít v souladu s přírodou. Pojďme víc sedět pod hruškou, dokud kvete a zhluboka dýchejme její kouzelné aroma. Pojďme se víc hrabat v hlíně. Vytvořme si denně prostor pro sebe. Nejdřív můžete tvořit ve své mysli. A pak to přijde. Buďte připraveni:) Pojďme všichni žít lehčeji. Tak lehce, jak jen si to dovolíte vy. Žít lehce je totiž vnitřní rozhodnutí každého z nás.