Dorin

Už jsme si z dělali srandu z toho, že se nemůžeme hnout z Valašska, které nám přirostlo k srdci tak, že to jednu chvíli vypadalo, že celá dokumentární série bude jen o lidech žijících mezi Valašským Meziříčím a Brumovem. Měla jsem pocit, že kdekoli v této oblasti zaklepeme na vrátka, otevře nám zajímavý človíček s otevřeným srdcem a ještě k tomu šmrnclý permakulturou. Ale přeci jen nám to nedalo a rozhodli jsme se dát šanci lidem žijícím mimo Moravu a vypravili jsme se do Čech. V kalendáři bylo datum 2. září, svátek měla moje sestra Adéla, a my jsme se rozhodli dát dárek i sobě – po dvou měsících ve městě jsme vyrazili opět na svou cestu a pozvolna opět začali Žít lehce.

První naše zastávka byla na Jagavě permafarmě ve Veselici kousek od Mladé Boleslavi. Příjemnému človíčku Tomáši Fraňkovi se dle mého názoru podařilo vytvořit nádherný prostor. Na cca padesáti hektarech tu najdete permakulturní farmu s biozeleninou a ovocem, které dodává zákazníkům formou bedýnek. Navíc se tu nachází i nádherná budova s prostory pro ubytování a velkou místností pro různé kurzy. Největší důkaz toho, že si Tomáš krásně vědomě tvoří, je Dorin – jeho naprosto úžasný zaměstnanec, do kterého jsme se postupně zamilovali celá rodinka. Hned u vstupní brány nás vítaly dva nádherné obrovské stromy – lípa a ořech – šla z nich tak silná energie, že úplně lákaly k tomu, aby se pod nimi člověk zastavil a jenom tak byl…

A pak se objevil Dorin. Jako první se do něj zamiloval náš Kvideček, hned se k němu rozběhl a pak už jen čekal, kdy a kde se Dorin objeví a hned chtěl být s ním. Dokonce o něm mluvil i ze spaní:) Jako matka jsem byla lehce zmatená: “Tohle je ten můj malý chlapeček, který se doteď ode mě nehnul na krok a když jsem se mu jen na chvilku ztratila ze zorného úhlu, tak spustil hysterák?” Najednou mě ani nepotřeboval. Dorin měl pro něj velmi silné charisma, chvilkama mezi prací si s ním i stíhal zahrát fotbal. Jasmínka se zamilovala taky vzápětí jakmile zjistila, že je s tím chlapíkem sranda a že si s nimi umí hrát. Janek přesně nevím, kdy se do Dorina zamiloval (a asi by i protestoval proti slovesu “zamiloval”), ale když jsme po 14 dnech odjížděli pryč, chlapsky prohlásil: ”Tý jo, ale bude se mi po tom Dorinovi stýskat.” A já? Dorin nás vzal na pole, aby nám ukázal, kde jsou maliny, abychom si s dětmi natrhali. Na mém vysněném hektaru mám v plánu mít mnoho a mnoho malin, a tak jsem úplně zajásala, když jsem viděla ten lán malin, který na Jagavě mají. Zatímco jsme se ládovali naprosto dokonalým ovocem, Dorin povídal o tom, jak ty maliny rozmnožuje, jak co pěstuje.. Zaujal mě tón hlasu, kterým to povídal, bylo z něj cítit, že ho práce moc baví. V tom jsem se zeptala: “No a to se o celou farmu staráte jen vy sám?”

Odpověď byla, že převážně ano, jen na větší nárazové práce viz přetrhávání mrkve, mu někdo přijíždí pomoct. Než jsem stačila vyjádřit svůj obdiv, Dorin dodal: “Víte, já mám tu práci rád. A když má člověk něco rád, je to pak jednoduché,” čímž si naprosto získal mé srdce. Byla jsem dojatá. Když jsem pak Dorina během našeho pobytu viděla mnohokrát pracovat, opravdu v tom byla láska. A je krásný dar mít práci, kterou máte rádi. Přála bych všem lidem, aby mohli dělat práci, která je baví a naplňuje. Protože věci dělané s láskou jsou opravdové. A jednoduché.

I já jsem za svůj život měla mnoho prací a všechny jsem dělala s láskou – od uklízečky, přes redaktorku v rádiu, následně psycholožku provázející drogově závislé na jejich cestě k abstinenci až po matku. A děkuji všem mým zaměstnavatelům, že mi umožnili svou práci dělat s láskou.