Karavanové uvědomění

Bydlení v karavanu nás donutilo přemýšlet o věcech, které bychom asi jinak až tolik neřešili. Třeba o vodě. V karavanu máme nádrž na 100 litrů vody, se kterou se snažíme vyjít co nejdýl. Protože když dojde, znamená to, že si ji musíme zase někde načerpat. A tak vodu považujeme za vzácnost, uvědomujeme si, že někdy prostě musí dojít. Teda – i v paneláku jsme věděli, že voda je vzácný dar přírody, kterého ubývá. Že je potřeba si jí vážit a zbytečně jí neplýtvat. Ale pokud běžný člověk má na zaplacení zálohy případně nedoplatku za vodu, nemá moc motivaci vodou šetřit. V karavanu umývám nádobí s menší spotřebou vody, umývám se v málu vody a – světe div se – žiju:) A dokonce můj muž se ke mně v noci tulí, takže asi nesmrdím:) Případně asi smrdíme oba stejně:)

Další oblastí je odpad. V paneláku jsme měli hodně prostoru pro vééélký odpadkový koš. Nebyl problém ho i každý druhý den vynést, protože velké kontejnery byly přímo před domem a navíc – věčně prázdné. Popeláři ve městě jezdí snad každý den a popelnice jsou opravdu často skoro prázdné, takže to v člověku vzbuzuje pocit, že snad ani žádný odpad lidstvo nevytváří. O bezobalovém obchodě ve městě jsem věděla, četla mnoho článků o zamoření země odpadem, přemýšlela o tom, ale…ale nic moc jsem pro zlepšení naší odpadové situace nedělala. V karavanu je to ale problém číslo jedna. V malém prostoru není místo na koš, ani malý koš. Navíc naplněný sáček s odpadem se ne vždy dá vyhodit, protože právě nejsme nikde, kde by byly velké kontejnery. A tak si mnohokrát zakouším zamoření země odpadem na vlasní kůži v našem novém malém domově. Děsí mě každý nákup v obchodním řetězci, kdy jen po vybalení nákupu mám hned plný koš. A tak jsem se naučila jim tam ty obaly nechat – vybalím hned na parkovišti nákup a obaly vyhodím rovnou do koše daného řetězce. A zatím teda jen sním. Sním o tom, že až postavíme dům, budu mít v kuchyni tak krásné prostory na velké skleněné lahve, jaké jsem viděla u Ivanky Karvašové. A ty láhve budu pravidelně plnit nákupy v bezobalovém obchodě. Víte, jak to vypadá krásně? Ne? No, poslala bych vás podívat se k Ivance, ale ta by asi za časté návštěvy ve svém domě okukující její kuchyni moc ráda nebyla. Tak se běžte podívat do obezobalového obchodu, tam je mají taky:))) Nám se do karavanu nevejdou, ale těším se až budu mít prostory, kam je dávat. Zatím používám k nákupu látkové pytlíky. Aspoň trochu redukuji odpad.

A ještě elektřina – máme solární panel, který nám dokáže vytvořit dost elektrické energie pro naše potřeby. Pravda – nepereme a nemáme velký mrazák…Ale stejně je to krásný pocit být nezávislý na přípojce a nemuset měsíčně platit zálohy na elektřinu.