Melanie a její chutná a zdravá kuchyně

Většina rodin, ke kterým jsme jeli, nám zezačátku byla úplně neznámá. Mnohdy jsme ani nevěděli, jak vypadají, kolik mají dětí apod. Výjimkou byli Matějkovi. Většina milovníků zdravé kuchyně zná youtube videa této velmi sympatické rodinky, která se zaměřují na využití divokých bylin v kuchyni. Já osobně jsem objevila kouzlo kopřivy, popence či bršlice právě díky nim a na vlastní kůži jsem vyzkoušela, že pro moje tělo jsou to ty největší vitamínové bomby, po kterých ztrácím chuť na kávu a přesto jsem plná energie a radosti. Prostě Síla pro život.

Přála jsem se s touto rodinkou seznámit ze dvou důvodů. První byl, že mě jejich videa opravdu obohatila, druhý důvod pak, že jsme se Štěpánem tak trochu rodina. Pravda, tak moc vzdálená, že pro to české názvosloví nemá ani pojmenování, babička by řekla, že přes mnoho kolen. Ale Štěpánovy rodinné kořeny vzrostly ve stejné vesničce, jako ty mé – ve Svatobořicích – Mistříně.

Kde rodinka bydlí jsme poznali hned, jakmile jsme projížděli vesnicí – před jejich domem stál karavan. Ani nás nepřekvapilo, že jsou na stejné cestovní vlně jako my – protože během našeho života jsme se mnohokrát přesvědčili, že stejné přitahuje stejné. Tedy, na co myslíš, čím žiješ, to taky potkáváš ve vnějším světě. A proto je velmi důležité máknout na tom, aby náš život byl podle našich představ.

Hned u brány nás vítal usměvavý pár – Štěpán a Melanie. Jasmínka prakticky hned zapadla mezi Matějkovic čtyři holky, Kvidečkovi to chvilku trvalo, než si v té přemíře ženské energie našel své místo. Ale v mém srdci zůstane zapsán okamžik, kdy starší holky Hanka a Ada hrály nádherně na klavír a Kvideček jen tak seděl tiše a poslouchal.

Během návštěvy jsme mohli nakouknout pod pokličku kuchyně Melanie a hlavně ochutnat její úžasné dobroty. Dodnes nechápu, jak jídlo, které dělám často – zelenina s rýží – mohlo pod její taktovkou chutnat tak skvěle. A to jsme měli celkem rozmazlené jazýčky z předchozího pobytu na Permafarmě ve Veselici. Jídlo nádherně doplňovalo spoustu dipů a pest – jak jinak – z různých “plevelů”, které rostou na každé zahrádce. Dalšími tajnými ingrediencemi byly různé kvalitní oleje – dýňový, lněný apod. Třešničkou na dortu bylo, že všechno jídlo bylo bez lepku, laktózy a zdravé. Mám pocit, že Melanie by si klidně mohla otevřít lázně, kde by učila lidi vařit zdravě a pod jejím vedením by přechod na zdravou stravu šel hravě každému – i tomu, kdo už má třeba závislost na lepku a nebo cukru.

Moje chuťové buňky jásaly. Melanie se aspoň část svého kuchařského umu snaží lidem předávat prostřednictvím tří kuchařek, které spolu se Štěpánem vydali. Já jsem je při odjezdu dostala darem a hned jak jsem je vzala do ruky, měla jsem tendenci je mít v ruce pořád, vyzařuje z nich tak krásná energie, že se mi chtělo je i hladit:) Básně v nich svědčí o krásném napojení na přírodu a ty recepty – mňam!

P.S. U jídel jsem si vždycky nejvíc přidávala já a Štěpán – že bychom přeci jen měli společné geny a projevovalo se to stejným apetýtem?:)