Můj příběh se zeleným smoothies

Setkání s Melanií a Štěpánem Matějkovými a jejich úžasnými dětmi ve mně znovu rozproudilo dávnou zkušenost, a tak se o ni chci s Vámi podělit.
Před čtyřmi lety jsem byla maminkou tehdy skoro roční Jasmínky. Asi většina maminek mi dá zapravdu, že toto období je nádherné, ale taky náročné. Aspoň moje tělo hůř neslo kojení, takže jsem byla unavená, hodně jsem zhubla, prostě “vysátá”. Moje tělo volalo po vitamínech a já jsem nevěděla, v jaké formě mu je mám dopřát. V tom mi moje maminka (velká studna zajímavých informací) poslala odkaz na youtube videa sympatické rodinky a já ve chvílích volna, kdy Jasmínka spala, čerpala informace. A nejen čerpala, ale i začala podle toho jednat.

Matějkovi mi ve svých videích dali úžasný návod, jak dočerpat ztracenou energii – formou zelených smoothies. Tehdy jsme zrovna bydleli v domečku se zahradou. Od té chvíle mé každé ráno vypadalo tak, že jsem vyběhla ven na zahradu a natrhala plevel, který jsem po cestě potkala. Každý den jinou směs, podle toho, která divoká bylinka se mi ten den ukázala. Objevila jsem kouzlo naší zahrady, protože na ní rostly snad všechny plevely (však soused na nás a naše kopřivy vzpomíná asi dodnes:))).

Nasbíranou směs kopřiv, popence, bršlice či jitrocele jsem dala do mixéru, přihodila jablíčko či banán, někdy trochu namočeného lněného semínka a vytvořila jsem pro celou rodinu zdravou snídani. Jasmínka na smoothies vyrostla, mám pocit, že to byly její první příkrmy a dodnes miluje jezení sedmikrásek a pampelišek. A v mém těle narůstala energie a s ní i tvořivost a radost ze života. Ten půlrok na zelených smoothies dal mému tělu tolik, že jsem byla schopná úplně krásně, snadno a rychle znovu otěhotnět měsíc poté, co jsem dostala svou první menstruaci, rok a čtvrt po porodu(a to jsem ještě kojila Jasmínku).

Část druhého těhotenství a dva roky po porodu jsme pak strávili na bytě. Bez zahrádky a tedy bez zelených smoothies. Ani byste nevěřili, jak špatně se mi plevely na smoothies hledaly uprostřed města, města obklopeného zemědělskými poli a řepkou. Ale díky tomu mám srovnání, že rostliny, které běžně považujeme za plevely, jsou doopravdy dary Matky Země a jsou tu pro nás, aby nás vyživily a čistily naše těla. Protože tentokrát bez nich nebylo moc energie, ani menstruace nepřišla po celý čas kojení. A moje váha spadla na historické minimum, tolik jsem vážila tak ve 14 letech…
Tento článek je moje osobní poděkování Matějkům, že se dali na cestu divokých bylin (čili plevelů) a ukazují lidem, jak jsou pro nás prospěšné.

A taky mám malé osobní přání, aby kolem nás přibývalo víc kvetoucích luk, aby měly včelky kam bezpečně létat a my lidé měli víc příležitostí vyběhnout ven a nasbírat si tam divoké byliny plné zdraví…Neboť nejen řepkou, slunečnicí, kukuřicí a obilím člověk živ jest…