My v karavanu víme, že….
…venku prší. Miluju chvíle, kdy kapky deště dopadají na kapotu našeho minidomova, zejména když je to v noci. Hudba deště mi úplně harmonizuje tělo. Navíc mi připomíná očistnou funkci vody, a tak si úplně snadno a spontánně představuji, jak kapky deště čistí celou moji bytost. Děkuji živlu vody.
….venku fouká vítr. Nikdy předtím mě nenapadlo, že vítr fouká tak často. Mám pocit, že snad každou druhou noc. Miluji chvíle, kdy noční vítr profoukne naše ne úplně těsnící okna a ucítím krásný závan čerstvého vzduchu. Připomíná mi to, jak je dech důležitý a uzdravující. Kdykoli fouká, já dýchám. Zhluboka, pomalu a mé tělo jásá. Děkuji živlu vzduchu.
….je venku zima. Protože v karavanu je zima taky:) Teda – pokud si nezatopíme našimi úžasnými rychlokamny. Pak obdivuji rychlost, jakou se náš karavan prohřeje a naše těla také. Připomíná mi to sílu tepla, ohně, a tak ho ve svém těle vědomě rozproudím a vzroste moje energie. Děkuji živlu ohně.
….venku je Příroda, Matka Zem, hlína, listí, stromy, bláto. Protože jsme venku častěji než kdy jindy. A díky putování po permakulturních zahradách se dostáváme k živlu země častěji a intimněji. Dodává to stabilitu našim cestám. Děkujeme živlu země.