Tak trochu jiné vaření

Na permafarmu Jagavu ve Veselici jsme původně přijeli jen tak na pět dní a nakonec tam strávili dva týdny (a nějaká část našeho “Já” je tam pořád:)) Malá víska s velkou farmou nás dostala i svou energií, která tam všude proudí. Jankovi se zde krásně tvořilo pracovně, já jsem byla jako v lázních – vrátila se mi krev do žil, radost do života a láska mi proudila celým tělem i mimo něj:) Naše děti tam měly úžasnou kamarádku Danielku, díky které se obrovsky posunuly v různých dovednostech.

Majitel farmy Tomáš Franěk nás hned na začátku povzbudil k tomu, ať si tu vyživíme svá těla. Znamená to, že jsme si u nich mohli trhat ovoce a zeleninu a všechny tyto dary Přírody jíst.
Každé mé ráno na Jagavě začalo tím, že jsem ještě v pyžamě vyběhla ven a natrhala si hrst plevelu, který mi altuálně padl do oka. Od kopřiv, listů jitrocele, pampelišky až po zeleninové lístky špenátu či celeru. Z nich jsem udělala zelené smoothies, které bylo tak zelené, že i naše děti po něm měly zabarvené rtíky. Chutnalo jim! A v našich tělech přibývalo ráno od rána energie. Už nebyla potřeba ranní káva “probouzečka”.

Obědové vaření u mě začalo procházkou zeleninovými záhony. Velmi pomalu jsem kráčela tímto koutem hojnosti a nechala se jen tak vést. Pokaždé můj zrak padl na jinou zeleninu, pokaždé mě mé kroky zavedly k jiným bylinkám a kořením. Měla jsem možnost si aktuálně nacítit, co mé tělo chce jíst. Při těch procházkách zeleninovými záhony jsem cítila, že tohle je opravdová hojnost. Při intuitivním výběru zeleniny k obědu jsem spontánně děkovala za dary Matky Země. Měla jsem možnost cítit vůni hlíny a taky samotné zeleniny. I celý zbytek vaření oběda byl tak trochu obřad. Když jsem měla možnost si suroviny k vaření sama vybrat a utrhnout, dostávalo mě to jakoby do změněného stavu vědomí, ve kterém jsem opravdu cítila vděčnost Matce Zemi, že pro nás vyrábí tyto úžasné plodiny. Obědy jsem tak vařila opravdu s láskou. A světe div se – můj milovaný muž najednou nepotřeboval jídlo nijak dokořenit – obvyklí pomocníci v podobě česneku, chilli či soli zůstali na svém místě:)

A naše těla jásala. Vracela se do nich energie a radost, cítili jsme se lépe a lépe. Já dokonce měla své nejzajímavější měsíční období – menstruaci – a tentokrát bez změny nálady, bez bolesti a migrény. Nevěřila bych, že kvalitní bio strava pěstovaná s láskou dokáže tak rychle s tělem dělat zázraky. Díky tomu jsem si procítila, že jídlo může opravdu člověka vyléčit.

Ovšem – poté co jsme Permafarmu ve Veselici opustili – objevil se u mě velký problém. Neměla jsem co jíst:) Nejdřív jsem v supermarketu oddělení zeleniny míjela velkým obloukem, protože mě to tam vůbec nelákalo. Postupem času jsem chtěla nějakou zeleninu koupit, a tak jsem se k regálům přiblížila a bezradně tam dlouho stála. Byla jsem fakt nešťastná z toho, že ta supermarketová zelenina nevoní a moje tělo říkalo jasné: Ne. Tak rychle se nechalo rozmazlit biozeleninou z Jagavy:) Teď po dvou měsících jsem ve fázi, že nějakou zeleninu už jím, ale třeba červenou řepu z obchodu dodnes nemůžu a to jsem ji na Jagavě jedla o stošest.

Takže – děkuji. Děkuji Tomášovi, že se v průběhu svého života rozhodl prodat svou prosperující firmu a vyměnit ji za trochu jiné podnikání – v souladu s přírodou. Jsem šťastná, že takových lidí přibývá, a tak se bedýnky s biozeleninou a ovocem už dostávají k více lidem. Protože kdo jednou ochutná opravdové jídlo – nemůže už jinak:)

A já už se těším, až najdeme ten svůj hektar a budeme moct taky krásně tvořit v souladu s přírodou….