VALAŠSKÉ NÁVRATY: Ladíme se u Romana

Na malou chvilku si představte svoje místo, kam se vždycky rádi navracíte v momentě, kdy potřebujete nabrat sílu do dalších dnů. Místo, které vás nabíjí příjemnou energií. Místo, na kterém vás to hřeje u srdíčka a vy máte pocit, že na světě je krásně, že všechno je dokonalé a vám se chce radostí tančit. Máte ho? Jak to tam vypadá? Slyšíte zvuky toho místa? Jak to tam voní?

………………………………………………………………………………………………………………

Pro mě je to rodový statek Romana. Tam někde na valašských stráních, na samotě u lesa, za zvuku bzučících včel a vůně tisíce bylin. Pod ochranou statného staletého dubu.
………………………………………………………………………………………………………………

K návratu za Romanem jsme měli nádhernou záminku – už nám došel jeho léčivý kouzelný med, a tak jsme chtěli koupit další. Ovšem nepočítali jsme s tím, že po medu od něj je velká sháňka, takže pro nás v říjnu už bohužel žádný nebyl. Trochu jsem se zasmála nad tím, jak jsme zhýčkaní tím, že v supermarketu najdeme jahody a melouny v zimě, a tak nám nedošlo, že ty opravdové poklady jsou naladěné na rytmy přírody a jsou chvíle, kdy nejsou k sehnání:) Takže teď už víme, že příští rok naklušeme k Romanovi hned v červnu a budeme si med od jeho včeliček užívat opravdu malými doušky s ještě větší úctou k přírodě a jejím rytmům.
Ovšem i tak jsme si nenechali návštěvu ujít a vyrazili. Karavan jsme tentokrát nechali zaparkovaný trochu dál, a tak jsme si mohli užít s dětmi procházku krásnou přírodou. Přesně na začátku svého pozemku nás už milým úsměvem vítal Roman (neboť slyšel naše děti už na dálku). V ruce měl čerstvě utrženou mladou mrkvičku pro každého z nás. Byl to krásný uvítací rituál, mám pocit, že jsme se díky ochutnání plodů tohoto prostoru víc na něj naladili.
A bylo nám krásně.
Při procházce zahradou jsme dostali ochutnat pupen balzamového topolu, který připomíná chuť propolisu a má podobné účinky. Při prvních příznacích nějaké nemoci si s ní dokáže hravě poradit. Zajímavé je, že mě Roman vzal zrovna k tomu topolu, protože aniž by to věděl, tak zrovna na mě nějaká nemoc zkoušela vlézt. V duchu jsem se usmívala nad tím, že když je tomu člověk otevřený, medicína hned přichází. Mnohdy se stačí jen rozhlédnout kolem sebe. Aneb uzdraví Tě to, co roste v Tvojí blízkosti…
Příjemné povídání v chaloupce uteklo tak rychle, že jsme se ani nestačili divit. O čem bylo? To Vám povím příště.
Nicméně odjížděli jsme odtud a všichni jsme úplně zářili. Plni energie, radosti a nesmírné vděčnosti za to, že toto místo existuje a že Romana známe. Ani slovy neumím popsat, jak nás návštěva u něj vždy krásně vyladí.

………………………………………………………………………………………………………………

A co Vy? Máte svoje kouzelné, nabíjející a harmonizační místo? Nemusí být zrovna u Romana – to by tam za chvíli byla tlačenice:) Ale kdekoli…Třeba u babičky, maminky, v lese…A nebo nemusíte nikam daleko chodit – uvnitř sebe máme každý takové místo..