Spolu

Pomalu se stmívá. Venkovní počasí už hlásí blížící se podzim. Zima a vlhko lehce zalézá pod kabát. Já ale sedím vevnitř v chaloupce provoněné perníkem a bylinkami a sleduji tančící plameny ohně v krbu. Nejsem tu sama. Sedím v kruhu několika lidí. Po mé levici sedí můj milovaný muž Janek. Ten, díky kterému jsem nasedla do karavanu a byla ochotna v něm rok bydlet i s našimi dětmi. Ten, který si zvolil tak trochu netradiční cestu ke splnění mého snu o hektarové zahrádce. Ten, díky kterému jsem se stala ženou a nechala ho nahlídnout hluboko do svého nitra.

Po mé pravici sedí Roman. Ještě před třemi lety jsem ho neznala. A pak jsme zavítali i s karavanem do jeho nádherného prostoru lásky čítajícího krásnou chaloupku chráněnou prastarým dubem a několik hektarů pestře kvetoucí louky. Od té doby vždy, když se s ním potkám, se mi rozjasní tvář a srdce mi poskočí radostí nad setkáním s duší, kterou znám snad i déle, než má paměť sahá.

Opodál sedí Šárka. Žena, se kterou jsem toho už tolik prožila, že by to vydalo na celou knihu. Žena, která žije v sepjetí s přírodou odjakživa. Ta, která inspiruje druhé tím, jak její život plyne a ona v proudu lásky jen s radostí sleduje to, co k  ní přichází. Svými příběhy života všedního i nevšedního by mohla inspirovat ty, co se neustále snaží, mnohdy urputně, něco vytvořit či získat. Ona, sedíc před její pohádkovou chaloupkou jen sleduje, jak vše k ní přichází tak nějak samo.

V kruhu je i Jožka, který poslední dobou víc a víc otevírá svůj dar a posouvá tím mnohé lidi dopředu. Vlastně – každý v kruhu má svůj dar. A největším darem je to, že můžeme být spolu. Poslední dobou mám pocit, že největší síla tohoto života je bytí v kruhu svých spřízněných duší. Že síla člověka pramení ze setkání s dalšími lidmi. Když někdo sám staví dům, může to trvat i roky. Když jsou na to dva a víc, čas výstavby se zkracuje světelnou rychlostí. Stejně tak když medituje člověk sám, není v tom taková síla, jako když je ve spojení s druhými. My lidé jsme tu proto, abychom byli spolu. I proto je tento večer výjimečně silný. Sešlo se tu mnoho lidí, které někteří znáte z naší dokumentární série jako jednotlivé „díly“.

Tady ovšem utváří krásnou harmonii dokonalou souhrou. V kruhu jsou i poutníci. Zajímaví lidé, kteří se odvážně s Jankem v létě vydali na sedmidenní pouť Valašskem s batohem na zádech. I oni k nám patří. Jako by to nebyla „náhoda“, že chtěli poznat Jožku se Šárkou, Kaca s Ivankou nebo Romana. Chvíli tiše sedíme a všichni vnímáme, že tu něco důležitého vzniká. A jsme šťastni, že toho můžeme být součástí. SPOLU.