Pomalu se stmívá. Venkovní počasí už hlásí blížící se podzim. Zima a vlhko lehce zalézá pod kabát. Já ale sedím vevnitř v chaloupce provoněné perníkem a bylinkami a sleduji tančící plameny ohně v krbu. Nejsem tu sama. Sedím v kruhu několika lidí. Po mé levici sedí můj milovaný muž Janek. Ten, díky kterému jsem nasedla do karavanu a byla ochotna v něm rok bydlet i s našimi...
Naše děti nechodí do školky. Teda – Jasmínka už má pět, a tak už v září má školkovou docházku povinnou. Doteď jsou ale obě děti s námi doma i na cestách. Dospěli jsme k rozhodnutí být s našimi dětmi co nejdýl i díky tomu, že z vývojového hlediska co rodič dá svým dětem ze sebe do jejich sedmi let, je nenahraditelné. Ale asi nejvíc ve...
Jednu chvíli jsem se podívala do naší ledničky a úplně žasla. Našla jsem v ní domácí máslo, tvaroh, sýr a mléko, vše od úžasné paní bydlící v nedaleké vesničce. I když já osobně mléčné výrobky nejím, tak krásně všechno vonělo a bylo cítit opravdovostí, že jsem na to dostala i chuť. Pak jsem v lednici našla domácí sirup z rozmarýnu a šeříku, pesto z medvědího česneku, vše s láskou...
Sedíme v útulné chaloupce, popíjíme bylinkový čaj s výborným medem. Je to chvilka, co jsme dojedli polévku z hlívy, kterou má Roman “zasazenou” všudemožně i nemožně po prostoru svého pozemku. Naše děti jsou o fous klidnější než je u nich běžné, takže máme naději, že chaloupka bude stát i po naší návštěvě:) Obvyklou otázkou: “Jak se máš? Jak ses měl přes léto?” začíná...
Na malou chvilku si představte svoje místo, kam se vždycky rádi navracíte v momentě, kdy potřebujete nabrat sílu do dalších dnů. Místo, které vás nabíjí příjemnou energií. Místo, na kterém vás to hřeje u srdíčka a vy máte pocit, že na světě je krásně, že všechno je dokonalé a vám se chce radostí tančit. Máte ho? Jak to tam vypadá? Slyšíte zvuky...
Po dvouměsíčním putování Valašskem jsme se rozhodli na chvíli vrátit zpátky do rodného kraje. Zatoužili jsme aspoň částečně zpracovat a dát dohromady ty úžasné rozhovory, co jsme natočili a taky Janek potřeboval čas a prostor pro dokončení dokumentu o fotografu Larsi van de Goorovi. A tak jsme si jeden den pochutnávali na hrášku u Romana a druhý den jsme si stěhovali věci z karavanu na byt. Děti...
A jsme zase na cestách. Tentokrát ale ne tak vyladění jako obvykle. Já vlastně ani nevím proč, ale jsem totálně rozhozená. Ječím na děti, chce se mi rodičovství pověsit na hřebík, začíná mě bolet hlava…Občas mi to Žít lehce prostě nejde. A v tomto naladění přijíždíme k Romanovi. Roman je muž, který se ve svých cca 27 letech rozhodl žít...
Lucie Sedlářová