Už jsme si z dělali srandu z toho, že se nemůžeme hnout z Valašska, které nám přirostlo k srdci tak, že to jednu chvíli vypadalo, že celá dokumentární série bude jen o lidech žijících mezi Valašským Meziříčím a Brumovem. Měla jsem pocit, že kdekoli v této oblasti zaklepeme na vrátka, otevře nám zajímavý človíček s otevřeným srdcem a ještě k tomu šmrnclý permakulturou. Ale přeci jen...
Ještě si dovolím jednu malou vsuvku z našeho městského krizového období. Mezi lidmi, kteří nám nabídli zázemí v době, kdy Janek pracoval na dokumentu o Larsi van de Goorovi, byli Dalibor a Iveta. Nežijí na samotě u lesa a ani se moc nezabývají permakulturou, i když malou zahrádku mají a z ní dokáží vytvořit výborné chuťovky do zimních zásob. Dalibor a Iveta jsou naši dlouholetí kamarádi, kteří...
Měl to být opravdu jenom skok. Malá ochutnávka městského života se ale trochu zvrtla a byly z toho skoro celé prázdniny. Janek se naplno vrhl do dokončení dokumentu o Larsi van de Goorovi – holandském fotografovi žijícím v karavanu. A já se pomalu stávala alergickou na větu: “Až dokončím Larse…” V praxi to vypadalo tak, že první měsíc jsme byli na bytě, který nám...
Městský život jsme si zpestřili výjezdem na Vyškovec k Hradilům. Zpestření byla už i cesta, neboť Vyškovec je opravdu vysoko a náš karavan po dešti stávkoval a do obrovského kopce opravdu nevyjel. Můj muž se jen tak nevzdává, takže poté, co couval po úzké silnici celkem kus cesty z kopce dolů, vyzkoušel i další příjedovou cestu. A tam jsme dopadli stejně. Jenom jsem se už...
Po dvouměsíčním putování Valašskem jsme se rozhodli na chvíli vrátit zpátky do rodného kraje. Zatoužili jsme aspoň částečně zpracovat a dát dohromady ty úžasné rozhovory, co jsme natočili a taky Janek potřeboval čas a prostor pro dokončení dokumentu o fotografu Larsi van de Goorovi. A tak jsme si jeden den pochutnávali na hrášku u Romana a druhý den jsme si stěhovali věci z karavanu na byt. Děti se...
S lehkým úsměvem na tváři vzpomínám na doby, kdy jsem u kafíčka s kamarádkami hořekovala nad tím, kterak ti naši muži jsou hodně v práci a nevidíme se s nimi tak často, jak bychom si přály. A pak jsem přestala hořekovat a začali jsme s mým mužem tvořit. A teď jsme spolu denně každou chvilku v prostoru cca 2,5m krát 4m. Úžasná zkušenost, kterou doporučuji všem před...
Tonička s Honzou si prostor pro svůj rodový statek vytvořili krásně, dostali jej darem od Jožky, tehdy vlastně pro ně neznámého člověka. A tak se z Brna stěhovali na valaškou samotu, bez elektřiny a s nádherným vodním pramenem. My jsme je navštívili, když za sebou měli první rok bydlení na tomto krásném, civilizací téměř nepolíbeném místě.Až nahoru se tentokrát náš karavan neměl šanci dostat,...
A jsme zase na cestách. Tentokrát ale ne tak vyladění jako obvykle. Já vlastně ani nevím proč, ale jsem totálně rozhozená. Ječím na děti, chce se mi rodičovství pověsit na hřebík, začíná mě bolet hlava…Občas mi to Žít lehce prostě nejde. A v tomto naladění přijíždíme k Romanovi. Roman je muž, který se ve svých cca 27 letech rozhodl žít...
V malé, ale velmi sympatické vísce zvané Růžďka bydlí i jeden velmi šikovný muž se svou rodinkou. Jmenuje se Jakub a je to opravdu talentovaný všeuměl – cokoli potřebuje, většinou si sám dokáže vyrobit. Seznámili jsme se s ním, když u sebe doma pořádal zahradní slavnost pro své blízké, známé a sousedy a nás – úplně neznámou rodinku:) Po seznámení a následných několika...
Život v karavanu má své plusy a mínusy. A já bych dnes ráda s vámi sdílela nějaké ty mínusy. Zatímco Janek je většinou mužů poplácáván přátelsky po zádech a spiklenecky mu říkají, že je to jejich sen mít karavan a že si ho splní v důchodu, já to mám v ženském světě o trochu složitější. Většinou odpovídám na dotazy: “A kde tam vlastně spíte? To se...
Lucie Sedlářová